Sochař a medailér Stanislav Sucharda (1866–1916) pocházel z rodiny s mnohagenerační uměleckou tradicí. První zkušenosti získal mladý Stanislav v dílně svého otce (sochař Antonín Sucharda, 1843–1911), na jejímž provozu se aktivně podíleli všichni rodinní příslušníci. Na dvouleté studium kresby a modelování na České technice v Praze navázalo pětileté studium sochařství na Uměleckoprůmyslové škole u J. V. Myslbeka, jehož se Sucharda stal asistentem a posléze nástupcem. Sucharda se podílel na výzdobě četných reprezentativních budov. K jeho nejvýznamnějším realizacím patří výzdoba obou křídel pražského hlavního nádraží a budovy Nové radnice. S Janem Kotěrou Sucharda spolupracoval na prostějovském Národním domě a královéhradeckém muzeu. Vedle pražského pomníku Františka Palackého se k Suchardově monumentální tvorbě řadí realizované pomníky Jana Amose Komenského v Nové Pace, hudebního skladatele Karla Bendla v Praze Bubenči, Jana Husa v Pečkách a Železnici. Sucharda je dále autorem mnoha náhrobků a portrétů. Stanislav Sucharda byl obnovitelem českého medailérství. Během svého života vytvořil desítky reliéfů, medailí a plaket; jeho medailérské umění bylo vyznamenáno na řadě mezinárodních výstav. Roku 1915 byl jmenován profesorem medailérské školy pražské Akademie výtvarných umění. Sucharda se do dějin českého umění zapsal též jako neúnavný iniciátor a organizátor, a to především v rámci svého dvacetiletého působení v čele Spolku výtvarných umělců Mánes.